Gestalt psychoterapie je humanistický směr v psychoterapii a poradenství. Má své kořeny v psychoanalýze, gestalt psychologii a fenomenologii. Inspiruje se také existencialismem, holismem a východními duchovními naukami, v prvé řadě zen-buddhismem.

Gestalt terapie je ve své podstatě otevřený systém – jeho hlavním principem je totiž „tady a teď“. Je to vlastně jediné „dogma“, které Gestalt terapie má.

Tady a teď

Gestalt terapie se neslučuje s kauzálním přístupem (nehledá příčiny), ani s přístupem finálním (nehledá účel). Je zaměřena na uvědomování si toho, co se odehrává v přítomnosti. Všechno co existuje, existuje tady a teď. Minulost a budoucnost si můžeme uvědomovat také jen v přítomném okamžiku. Minulost existuje TEĎ  – např. jako vzpomínka, emoce, napětí v těle atd., stejně jako budoucnost – je fantazií, nadějí, příslibem. V Gestalt terapii jde tedy o uvědomování si toho, co dělám, prožívám, o čem přemýšlím v situaci, která JE = existuje nyní, TADY A TEĎ.

Teorie pole Kurta Lewina

Jde o celostní (holistický) pohled na člověka a na jeho vztah k prostředí. Jsme částmi celku a sami jsme celek, který má své části – jsou jimi tělo, emoce a mysl. Soulad těchto částí je smyslem osobního růstu i procesu terapie. Klienta v terapii vnímáme jako jedinečnou bytost, která je vždy součástí životního prostředí neboli pole – vztahuje se k jeho ostatním částem, vstupuje s nimi do kontaktu, naplňuje zde své potřeby, roste a uskutečňuje svou seberealizaci. Jednotlivé části pole jsou navzájem provázány („vše souvisí se vším“), přičemž celek je zde vždy víc, než jen pouhá suma jeho částic. Není možné zachovat stávající uspořádání pole (celku), jestliže se jeho jediná část promění.

Fenomenologie

Způsob vnímání, prožívání a interpretování reality je u každého jedince zcela individuální a neopakovatelný. Není jedna objektivní realita, ale nespočet subjektivních skutečností. Touto subjektivitou prožívání a přisuzování významů prožívaným událostem se zabývá fenomenologie (vidíme věci ne takové, jaké jsou, ale jací jsme my). Je nutné respektovat způsob prožívání daného klienta a mít na paměti, že tento způsob zřejmě z velké části není bezprostřední reakcí na skutečnou realitu, ale je zabarven jeho očekáváním, úrovní uspokojení potřeb a zejména jeho minulou zkušeností. Terapeut respektuje subjektivní zkušenost klienta, jeho prožívání, snaží se „vidět svět klientovýma očima“, a to mu dovoluje, aby mu porozuměl a přijímal jej bez posuzování a hodnocení.

Dialogický existencialismus

Dialogický existencialismus vychází z předpokladu, že existence bez vztahů není možná. „Já“ se vytváří v kontaktu s „Ty“. S každým člověkem je pak naše „Já“ trochu jiné. Léčebný potenciál gestalt psychoterapie je obsažen právě v uskutečnění kontaktu a vytváření vztahu mezi klientem a terapeutem.

Změna v rámci Gestalt terapie je charakterizována tzv. paradoxní teorií změny, jejímž autorem je Arnold Beisser. Věříme, že čím více se člověk snaží být jiným, než ve skutečnosti je, tím méně se mu to daří a zůstává stále stejný. V procesu terapie se snažíme klienta podpořit, aby si dovolil být tím, kým skutečně je a přijmul vše, co k němu patří. Skutečná změna pak přichází přirozeně s tímto sebepřijetím. Od Gestalt terapeuta tedy nečekejte rady a návody, co dělat a jak žít. Nechceme se pasovat do role experta, který rozumí vašemu prožívání lépe než vy sami. Doprovázíme však své klienty v procesu sebepoznání a tím i integrace a rozvoje osobnosti.

Uvědomování

Gestalt psychoterapie je terapií orientovanou na proces. Nehledá odpovědi na otázky „proč“ se klientovi děje to či ono, usiluje však o uvědomění „jak“ klient prožívá, jak se podílí na vzniku svých potíží, jak narušuje kontakt s okolím či jak to dělá, že jeho potřeby zůstávají neuspokojeny. Jinými slovy usiluje o uvědomění toho jak se k sobě a ke světu vztahuje. Uvědomování není cílem terapie, ale je jejím hlavním prostředkem, díky kterému může dojít ke znovunastolení přirozeného uspokojování potřeb, svobodné volby a učení se novým způsobům fungování při aktuálním zakotvení v realitě.